Ruská modrá kočka, to je bezpochyby aristokratka se smaragdovýma očima. Její šedomodrý kožíšek, krásné oči a úsměv ve tváři si dostane srdce každého. Jaká je její historie a péče o ní?
Původ ruské modré není úplně známý. Zmínky o této kočce můžeme najít u Vikingů. Vikingové tyto kočky používaly na svých lodích proti myším, aby ochránily zásoby jídla. Ruská modrá kočka sloužila Vikingům i na kožešinu. Cestováním na vikingských lodích se dostaly až do Ruska, zejména do přístavního města Archangelsk. V přístavu se kočky opět využívaly na lov. Postupem se kočky dostaly až na carský dvůr.
Car Mikuláš I. miloval zvířata a vlastnil kocoura Vasca. Vasco se stal miláčkem dvora a mohl dokonce spát v postelích carských dětí, kterým byl společníkem. Ruská šlechta začala cara napodobovat a tak se Ruská modrá kočka stala velmi oblíbenou.
Ruská modrá kočka se dostala i na anglický dvůr. V roce 1901 obdrželi královna Viktorie a její syn Eduard VII. od ruského cara dar a to ruský modrý chovný pár. Kočky je zcela uchvátili a v Anglii začal celý chov pod patronací královské rodiny. Dokonce Eduard VII. stál v čele chovatelské instituce Ruské modré.
Samostatná rasa byla ustanovena roku 1937, bohužel 2. světová válka byla pro kočky téměř zkázou. Přežilo jí málo koček, proto se začaly křížit se Siamskými kočkami. Roku 1965 byl opět ustanoven standart a ten platí dodnes.
Britské kočky jsou blízkými příbuznými Ruské modré.